Vítr

Vítr vane, co to slyším,
své srdce co nejvíce tišším,
ale poslouchat mě nechce,
nepřesvědčím ho tak lehce.

Už nevnímá žádnou realitu,
uvízlo ve tmavém putyku.
Chtěla bych mu říci vstaň,
Vždyť možná uvidíš zas laň.

Jenže sílu mluvit nemám,
svůj hlas dál marně hledám.
Asi odešel mi za hory,
tam nasadil mi parohy.

Vítr vane, tiše šeptá,
jeho dech u srdce mě lechtá.
Já odpovědět nemohu,
jsem na konci tohoto závodu.