Každýho z nás jednou zavolá

Pod černou kápí ukrývá tvář,
neboj se ničeho,
vždyť už ji znáš.
Obchází kolem,
práce má dost,
Většinou chodí,
jak nezvaný host.
Každýmu z nás jednou ruku podá,
snaž se jak chceš,
na řeči nedá.
Majetek, moudrost anebo vzhled,
ona má úplně jinej svůj svět.
Někdo jí odhání,
jiný ji volá,
strach trochu nahání,
to už je ona.
Není dobrá, ani zlá,
ale každýho z nás jednou zavolá.
Jednou se s ní uvidíš,
zpátky už se pak nevrátíš.
Vezme tě s sebou na dlouhou cestu,
obejmi tuhle černou nevěstu.
Chytne tě pevně,
už nepustí tě.
Nebraň se,
jen ona nezradí tě.
Jedinou jistotu máš právě v ní,
bude s tebou v den poslední.
Volám ji, prosím ji - ODVEĎ MĚ ODSUD!
Vždyť špatný karty rozdal mi osud.
Tak přijď si pro mně!
Vezmi mě s sebou!
Pohlaď mě po tvářích, ať navždy zblednou.
Obejmi mě, pevně mě drž.
Nepoustěj mě, nepouštěj už...