Zkáza

Že svět se hroutí, neříkám jen tak,
to vám všem pro výstrahu měl by být můj strach
a nejen pro výsměch by vám měl být
ten konec krás co nastává
Po letech spolu strávených má zbýt jenom spoušť mlhavá,
co pohltí naše přátelství
Zavírám oči nad tím neštěstím
a přeji si být mimo něj,
necítit tu spoušť a zkázu,
když láska klesá na bod mrazu,
usnout tiše
a ponořit se do vzpomínek
na dětská léta spolu prožitá,
vrátit čas jako časomlýnek
a být tam kde přátelství jsou upřímná,
ve světě plném fantazie
Odpusťte moji troufalost.
že říkám vám, co všichni víme,
ale varovat vás přesto musím
před morem co neslyšně se šine
a říct vám opět, naposledy:
"Mám vás ráda,
ale naše cesty byly rozvedeny..."