Očima vraha

Jdeš černým lesem
stopy krve zahladíš.
Jdeš černým lesem
soucit? Ten již necítíš.

Jdeš černým lesem
musíš chodit po špičkách
aby nikdo nezjistil, že jsi
malý nepoznaný vrah.

Pak něžná dívka
mladý život cítit je
přes přerostlá dřívka
volí zkratku - do ráje?

Jen malé váhání
záblesk a start
když nad ní se naklání
on chce si ji brát.

Jen malé váhání
nůž nebo strunu dnes zvolit mám
a všechno vzlykání
překryje úder tupých ran.

Stopy? Ukryté v rukavicích
to možná doktor na sále je vzal.
Krev? Stéká po ulicích
a vinu z něj zas soud sňal.

Tak umyj si ruce v umyvadle
strunu do kytary natáhni
a zapomeň na její oči zvadlé
na výkřik strachu na pláni.

Na její zoufalství
i slova: Prosím ne!
Na víru lepších dní
vždyť tobě se to nestane!

Tak skryj si tvář a zítra zas
s milým úsměvem přijď mezi nás...