Pohádka

Pohádka

Mučí se navzájem a stále zvyšují své náklonnosti cenu:

On říká: Teď tě neznám - já za svým štěstím se zas ženu -
Až zvítězím, pak možná vrátím se ti jako z velké bitvy slavný král
Abys věděla, co všechno sám a bez tebe jsem v širém světě dokázal.

A ona počítá dny kdy myšlenky snad na okamžik zapomněly
na princátko s nímž vskutku pra a prapodivný vztah kdys měli
Jednou čas vše přikryje a na ta zklamání a smutky zapomene
a v tu ránu se zjeví on a zeptá se zda chmury jeho opět odežene

Neví však že zatím hradby princezničky sídla trojhlavá saň střeží
Chrlí oheň pravdy na nádvoří i do všech hradních oken citů věží
Ona říká: Nevím princátko mé zda dokážeš skolit saň tu lítou v prach -
Ty tři hlavy – toď má hrdost, zklamání a ze všech svobod bráčů strach.

Žijí a nežili………………...bylo a nejspíš už nebude
Teď je to asi jen na tobě – všech vypravěčů osude.