Tuberácký blues

možná místo snů
jen tiše

pokašlávám

na vyhřátým betonu
jak stopařskej
pes
.
.
.

ve snaze prolomit
poslední
zbytky
tuberkulózního

života

.
.
.

lásek
který
trvají
sotva
jednu
noc

.
.
.

cigaret
vykouříš
jich
stovky
nevíš

proč
.
.
.

a možná že
mě to prostě
baví
předstírat
romantismus
a mít
nad barákem
jednou
pár
svejch
keců
a
reliéf
a to dost
nahoře
aby
nemoh'
přijít
prašivej
čokl
a
zneuctít
moje
básnický
střevo
.
.
.

to že chlastal
a souložil
se
nikde

nepíše

.
.
.

/Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh srdce k boji vytasit,
zemřel, mlád dvacet čtyři let./