Hořký sonet odsouzení doby

Všechno, co je, je jen ve mně,
to, co je kolem pro mne není.
Nebe, lesy, život, země… -
doufat v pouhé domnění?

Vidím jen prazvláštní děje:
bubření, nadýmání, vztahování…
To vše z žijících niter věje,
a jakoby vše zakrylo to vání,
nevidět, nechápat, nechtít,
slepě, hluše kovem o kov tít.

Vše nemocno, nic zdrávo,
jedině anorganické bytí jest,
žebrota jedině má právo
být hrda, chtít, v smrti kvést.