sněžná...

Jdu cestou necestou
s ideou tvrdohlavou…
dál instinkty mě ženou
za luminiscenční ženou...
bílé přízraky zjevují se ve tmě
do mých černých hlubin šeptají:
,,Jak se ti daří poutníku?,,
,,Můžeme vstoupit?...potají...
mlčky se dívám…přitažlivost….
,,Pojď ke mně,uvidíš,,…
až tě pohladím…tak to pocítíš….
snáší se na mě
vířivé padající ticho...
lačně mlčky...hltám jehličky...
jak křičící němé břicho….
,,Zahřej mě,,
,,Sveď mě,,…
S,,Něžně,,….
Jsi moje Jericho...
bolesti...ve mě...
se slastně...
rozpustí….