Balónky

Už pouhá zrníčka mělkých tónů
doznívají po celodenním putování.

Zelený balónek
k nebeské klenbě pomalu se vznáší,
hrdým pohledem kamenný svědek dohlíží
na mravenčí mumraj co loukou se plíží.

Spojený s pevnou zemí,
tělem i duší sevřel své nitro do opratí,
peláší prašnou cestou do země, co neztratí
lesk a bídu v jediném pohledu,
do očí jantarových.

Modrý balónek
nový vzduchoplavec odhodlaný k daleké pouti,
na tónech cimbálu,
husliček a dalších strunných nástrojů
popluje nad hlavou
tou nekonečně konečnou mořskou krajinou.

I travička se vzrušením chvěje,
při hlubokých akordech se snad i trochu směje,
lehká Tě do bříška
a také o trošičku výš ...

Žlutý balónek,
jak střela k nebi směle cestu si proráží,
chci dál, chci výš, chci ....
chci, chci, chci, chci, chci,
být Bohu blíž.

Přes culíčky a květinu ve vlasech,
hltá tu směsic různých žánrů,
plnost bubnů i umělých synťáků,
tam kde rytířská klání a krvavé ryky soupeřů,
dnes pouze skandování a předvádění bicepsů frajerů ...

PRÁSK ...
zelený, modrý, žlutý
k zemi padá ... želvy přeci neumějí létat
:-(