Cesta ke štěstí?....

Na nočním nebi krvavý měsíc září,
na skále bledá dívka,
bolestný úsměv na tváři.
Opovržení a zloba, které plní jí mysl,
život, který žít už nemá smysl.
Vzpomínky na vše krásné,
na chvíle, které svou zlobou zahubila,
tíží ji jak kříž,
spalující touha, aby se jich zbavila...

Náhle - vážný výraz, vytřeštěné oči,
proboha vždyť ona...skočí!!!
Jak milence má na prsou přitisknutou růži,
z trnů, jež zabodnuty hluboko má v těle,
potůčky krve, jež ji kůži skrápějí,
do tmy pod sebou vrhla se tak směle,
je konec všech nadějí.

Dopad, krátký záchvěv bolesti,
krásné oči, které slepě hledí do tmy, na rtech úsměv,
vždyť jak dlouho čekala až se od všeho utrpení oprostí..
Ten úsměv na tváři, která září jak luna jasná,
konec všeho utrpení, teď je opravdu šťastná...