Na konci světa padá slunce do oceánu.

Dneska večer se cejtím už jenom na to
sníst 370g čokoládovýho jogurtu malou lžičkou,
umejt si vlasy,
napsat ti na dobrou noc
a vypadnout.
Dát tělu klid
a mysl přenechat bláznivinám ve snech.
Odpočinout.
pít hodně vody je lepší než kafe a
chodit na záchody ve dvou je lepší než v jednom.

Nedokážu poslouchat sama sebe,
nedokážu pojmout všecko,
co si potřebuju říct.
Taky sem mohla jako ona sedět na jevišti
a číst svoje básničky...
Jenže... ona měla tu odvahu,
kterou já nikdy mít nebudu.
Na nic.
Odvaha chytit tě za ruku mi stačí.
Je to všecko, co potřebuju.

Mám trochu pocit,
že mi všichni chlapi koukaj na zadek
a přitom je to jenom paranoia,
po který dost toužím.
Sem divná,
ale pořád si myslím,
že aspoň jedno obdivný písknutí
si od cizího chlapa zasloužím.

Sem buď unavená,
nebo mi fakt dost chybíš.
Nejspíš oboje.

Dojedla sem jogurt,
jdu si mejt vlasy
a psát ti několikátou na dobrou noc.

/Chci si věřit,
jako některý slečny,
který dokážou nosit minisukně
a mít hluboký výstřihy./