Myšlenky na zapomnění

Myšlenky na stíny,
které hledají svou tvář
uprostřed té viny
protnul jsem paprsek, jak lhář.

Rozložení myšlenky,
na bé plus a násobek
mé nekonečné vzpomínky,
na průzračně čistý vztek.

Duše v tělo rozložená
padá černou dírou v nic
kdo na své stíny zapomíná
v zapomnění skončí ponejvíc.

A tak končí příběh noci
kdy oči krvavé chtějí spát
však mozek je v jiné moci
a musí psát a psát a psát…