Na komíně...

Někdy mám splín…
to pak vylezu v noci na komín…
ocitám se v bodě nula…
vteřina údivem ustrnula….
hmota kolem se rozplynula....
to je ta správná chvíle,kdy se mám...
změním se na temného maníka v bílém kolárku…
rozmlouvám se svým božstvem a mlsám k tomu polárku…
o tom,jak to může býti skvělé...
pohybovati se v paralele....
jednou mám velkou rodinu a žiju na měsíci…
podruhé toulám se sám světem s větrem v makovici....
potřetí měním iluze ve skutečnosti jako stavitel....
počtvrté je ze mě mýty bořící pábitel....
popáté míří ukazatel....do pásu času…
príma já hořím!...u všech ďasů!...
je ze mě zapálený cestovatel…
šestkrát jsem spadl na zem a pořád umím vstát…
hlavně když si můžu hrát...
sedm dní v týdnu probouzím se nový nepopsaný...
sedmkrát počmáraný chodím spát…
osmý kluk je praktický realistik....
a devátý?...idealistický snivý mystik...
...no vida…
devět životů mi v mžiku hlavou proletělo…
a tělo o tom ani nevědělo...
jen oko šibalsky mrklo…
možná,že tomu všemu přeci jen uvěřilo...