Anotace: bls bla
Jenže se na to musíš dívat tak, že smrt k životu pantří.Moje prababička prožila nádherný, pestrý a až moc dlouhý život, a smrt byla pro ni vysvobození, tak proč bych měla konvenčně smutná, když vím, že se stalo, co se s tát mělo?
A jak jsem tu psala - praktický věci, jako sou silonky a tak, musíš řešit každodenně, ať jdeš na pohřeb nebo kamkoliv jinam
07.06.2008 15:49:00 | .K.r.i.s.t.y.
Začalo to zajímavě, končí to děsně. Pohřeb je sám o sobě dost smutný a ty chceš řešit silonky? Trošku báseň co nemá hlavu a patu a je naprosto bezcitná. Já ač jdu na pohřeb nějakého příbuzného a skoro jsem ho neznal tak mi je jedno v čem jdu, ale je mi líto toho člověka. toho, že se neraduje ze života, a že se neuvidí s jeho blízkými. A taky si an pohřbu člověk připoměne, že ežije věčně. Do příště zlepšit ideu díla!
07.06.2008 14:32:00 | Démon
řešit silonky na pohřeb? V této situaci ? Ano trochu bizardní jak už zde padlo, ale zase je pravda že tvá prababička byla jakoby ob generaci. Neměla jsi k ní asi takový vztah teda spíše ty zážitky s ní a vše co tvým blízkým(mamince tatínkovi babičce...) bude chybět a na co oni budou vzpomínat.. proto asi ten odstup nevím...já to měla totiž podobně když umřela prababička mě...
30.05.2008 18:20:00 | anima alba
vezmi si ty silonky...ber to jako vnitřní smíření se.já to mám podobně se sukní o vánocích-kdykoli jindy mi sukně nevadí, ale vzhledem k tomu, že to nepsané rodinné zákony pokládají za nezbytné, cítím povinnost to porušovat...silonky jsou hnus, ale jednou si uvědomíš, že někdy můžou být základním stavebním kamenem rodinných vztahů...
29.05.2008 18:43:00 | ztracená
Formality...já je taky nemám rád. V tomhle případě bych se spíš snažil soustředit na jiné věci než na smuteční hadry!
28.05.2008 21:17:00 | Chancer