Nostalgie

Černobílý svět z odrazu skel
kde nefunguje čas
plný představ a uměleckých děl
pohltil nás

Na lesklé ploše vrací mě zpátky
k tvé tváři v mých snech
co hladil sem na okamžik krátký
v dávno předminulých dnech

Studený odraz mrazí mi ruce
na tvých kdysy horkých rtech
Bezduché oči trhají srdce
až zbyde jenom poslední steh

Kapky vzpomínek padají na sklo
smívají usmolenou samotu
která chce aby prasklo
zaplňují tu prázdnotu

po nostalgické závislosti
co skrýváme za strach a zlost
beze smíchu, bez radosti
fetujeme minulost...