Básně žen

°

Básně žen
pročítám
Zvolna otevírám dveře
Cedule s nápisem:
- Cizím vstup zakázán -
. . . DOMUS PROHIBITI . . . !

Zvažuji kdo je cizí v zakázaném domu

Zaklepu, volám:
- Haló, je tu někdo . . . ? -
Zaslechnu nezřetelná slova:
- Svou volbou a osudem v sobě jsme vklíněni . . . -
- V sobě uvázli jsme lásko! -
Zvláštní odpověď
Ozvěna nese dozvuk
Je to jako v chrámu
- Haló . . . ? -
Zaslechnu cvaknutí
zvonkohra snad skleněného zámku
jako smích i snad podivná píseň
Ženský hlas někomu přikazuje
- Ještě třináctou komnatu . . . -
Cvak - cvak dva západy
a dveře jsou uzamčeny

Vstupuji do tajemného šera
namísto zvonku
ozve se vrzavý zvuk dveří
pilastry ve tvaru ženského těla
u vchodu září svou bělí
Jako předjitřní sen adolescenta
jeví se v bezčasém zhmotnění
jejich žádoucí svůdnost
(neřestné blouznění nedospělého)
O kousek dál kropenka s nápisem

. . . LACRIMAE . . .

a za ní na stěně velký obraz
" V Mrtvém moři potopená loď "

Jakoby vítr po podlaze metl uschlé listí
nese se prostorem tajemný zvuk
- To jsou rozházené duše nebohých -
něco mi špitne do ucha . . .
- . . . a kapky krve . . . ! -
ozve se od podlahy křik
Popojdu kousek dál abych nahlédl
Na vyvýšeném místě snad obětiště . . .?
Nějaké ovoce a pár rozžatých svící
nůž s bílou střenkou noci
a nějaké střípky snad očí žen . . . ?
. . . jakoby na nich zůstaly i zaschlé slzy
jak hladový musel být jejich trýznitel . . .

A za vším stéla s nápisem
- Ovulační sen -
a nějaké hieroglyfy o tom
že zde posvěceným milováním
počali by muž a žena moudrou Sofii . . .
Před tím však nutno protrpět pár dnů
modlením v presbytáři
nazvaném čekárnou na katastrofy
Nikdo mi neprozradil proč ten zvláštní rituál

Číst básně žen
je jako podivuhodná pouť
Číst básně žen
je jako kropenka u vchodu
. . . DOMUS PROHIBITI . . .
Číst básně žen . . .
je jako rozesněná píseň vánku nad řekou . . .
Číst básně žen . . .

°