Promiň . . .

+ + +

K mohylám zítřků
už nechodím . . .

Jsou daleko
zastřené obzorem
zářivých oblaků
dneška

Pane
jsou snad zapotřebí modlitby
když sám nejlíp znáš
jak duše je čistá
než před svítáním
probouzím svůj ospalý čas
ačkoliv vím
jak je to nemoudré . . .

A Pane
prosím odpusť viny všem
jakkoliv byly by hrozné
Svět stejně se nezmění
Provinění a msta
Věčné - Da capo al fine -
Vlastně jsem chtěl říci:
. . . - Promiň ! - můžeš-li - . . .

Kruh bytí v marném snění
o tom obyčejném klidu
- - - ŽÍT - - -
porozumnět přikázáním
opakovaným bezpočetkrát
v modlitbách k Tobě
. . . i jiným božstvům . . .

Víš, není snadné být milujícím
když kolem všude tolik nenávisti
Snad snaží se skoro všichni
ale snaha ta má různý směr
. . . těch mohyl . . .
s hvězdami, kříži a půlměsíci
Strázeň truchlení
bolest matek
která pozbavena synů
hledá v tratolišti válek
alespoň jednu bolestnou slzu
či malý drobný květ
který by si vzala sebou domů zpět . . .

K mohylám zítřků nechodím
Klaním se oblakům
V nich všechna hoře a bol slz . . .

+ + +