Kráska a Zvíře

Kráska a Zvíře
,,Rozvíjej se,poupátko,..."
pomalu a obezřetně.
V noci,ne ve dne.
Zvědavé oči tě pozorují,
na kost svlékají...
V temnotách duše najdeš čtaři stěny,
odkud tě ven ani pod hrozbou smrti nevylákají.

,,...nejkrásnější z květů."
Kráska a Zvíře po celá staletí přebývají v zemi
šípkových růží a uvažují o tom,že tě pozvou na návštěvu.
Nebal do kufru dary světské,
ale přivez s sebou hvěn,mračna bouřková,vraždu!
To s úsměvem přivítají a s díky přijmou.
Zpetříš jim tím jejich pohádkový život.

,,Od rána až do noci..."
Unesu tu slávu?
Amatérem slasti,
úchylem slovních spojení,
komplikovanou osobností s rukama v sádře
poskakující v boxerském ringu před dřevěným křížem jsem.

,,...budeš vonět světu."
Sundej si s očí ty růžové brýle,
vždyť vesele se hýří a vtipkuje
na tom Božím světě,
i když lidem ponožky smrdí
a špínu za nehty mají!

,,...Láska jako květina..."
Vzdej se
a před svatým tribunálem milenců
podepiš verdikt konečný.
Tak zachráníš se,
ale vlak místo tebe přejede ke kolejím přivázané
ty dva: Krásku a Zvíře

Neklid v infinitivu 2002

Cesta
Hory.Průsmyk.
Kůň a jezdec.
Tiše.Tiše.
nech mě,prosím,ještě spát.
Až ráno v koupelně-
ruce se dotknou rukou,
líc líce,
ústa úst.

Pár orlů kouží nad údolím
a hluboko v lesích medvěd krade včelám med.

Přikrývka,polštář,
župan a bačkory.
Vzpomínky mzpomínají nad hrnkem bílé kávy,
na něco, co nikdy nenastalo.

Hlavu otočím.
Stín míhá se po chodbě
a zhasnutá lampa klimbá na nočním stolku.
Polib ji,
pohlaď
a světlo miliard Supernov
ti jako klubko chlupaté vlny spočine v dlaních.
V rozměru pátém či třináctém
se pacientka zmožená láskou uzdraví.

Oči a jezera.
Doutník a rum.
V dvou nedobztných hradech muž a žena
ukrývají svá raněná srdce.

Slavík ochraptěl,
kohout smrká,
zmije fusekli látá.

Vlasy blonďaté a černé.
Kontrast a módní doplněk.
Velekněžka nenuceně na trůnu sedí,
ale velekněz varovně zvedá prst.
A vojevůdce zatím blaženě odpočívá
v dosud neobjevené hrobce.
Tisíc let?
Znovu se setkáme.
To je tak brzy,
že mohu o tobě v klidu dosnít svůj sen.

Neklid v infinitivu 2002

Kocouří bibli-ografie
Černí kocouři s bílými drápy
po náměstí pochodují
a tam v čele,ten tlustý a šeredný, je jejich velitel.

Ťap.Ťapy.Ťap.
Neslyšné ťápoty,
záhuba jistá,
lidé zavírají okna.

čas, ještě je čas,
zvon bije ale na poplach.

Můj Vůdče,
má kytara,
mé svědomí,
v myšlenkách však na rozkaz tvůj už zabíjím!

Slova se vrší,
dějiny varují!
Svoboda, svázaná do kozelce s roubíkem v ústech,
poslouchá píseň Židů a Romů umírajících
v plynové komoře.

Můj Vůdče,
miluji tě vášnivě,zběsile
a na rozkaz tvůj i pro blaho tvé půjdu
až na samý konec světa.
A po této cestě, lemované miliardami ukřižovaných těl,
přijedeš ty na oři ohnivém
a na trůn jako vládce jediný usedneš...

Černí kocouři s bílými drápy
po náměstí pochodují
a tam v čele, ten tlustý a šeredný, je jejich velitel.

Ťap.Ťapy.Ťap.
Neslyšné ťápoty,
záhuba jistá,
chuť po moci roste geometrickou řadou!

Domovní dveře se otevírají,
ven stará babka vychází:
,,... Čiči.Čiči.
Kdepak jsi?"
Šeptá.
,,čiči,Boubeláčku,mlíčko!"

Černí kocouři s bílými drápy se do noci rozprchli
a ten jeden se lísá ke své paní.

Můj Vůdče,
počkám!
Času nazbyt mám.
Lidé si už klapky na oči nasadili,
takže já bez problémů zasadím první semínka.

Neklid v infinitivu 2002

Sklenička,sklenka,sklenice bílého vína,
zástěra,čepice.
Účet nevyrovnaný na stole zůstane.

Nerozhodnost je hořící svíce.
Stačí ji sfouknout-
mění se skutečnost,
význam slova.

Merline,miluji jen tebe,
ne ty předešlé,
ne Ďábla v rouše beránčím,
ne čerta v kůži andělské.

Vím, chceš být pouhým přítelem,
tak dovol mi ale,prosím,
abych potajmu v ústraní duše své
tvéme stínu řekla:
,,Ty jsi ten pravý,
na kterého jsem celý život čekala."

Neklid v infinitivu 2002