Chvíle z budoucnosti

S každou novou chvílí, jež vteřinu po vteřině připlouvá
nezastavitelným proudem z prázdného koryta budoucnosti,
přestože nebyla, při vzniku bytí, sepsána žádná smlouva,
země sama dává, sama přijímá život i nehybné mrtvé kosti.

A beze všech ohledů, vše a všechny příjme z nás:
lidský druh, stejně jako psy, červy, prasata a hady…
A přívalu těchto chvil nelze ničím postaviti hráz;
před časem, co běží, neschováš svůj život za zády.

Onen nebere úplatky jak zkorumpované vlády států,
onen mimo dobro i zlo stojí, stojí vždycky stranou
a přece stále s námi; můžeš čekat jen a jedině ztrátu,
i když on, čas, přibývá, jak slzy, co do kaluží kanou.

Spaluje Nadšení jako Koniáš nekatolické knihy,
byť jeho plamen není k spatření pro naše oči,
jen ten výsledek, co se škvaří, zpopelněné tíhy,
jež na naše ramena neviditelně kdosi močí.