Dokud mé rty nejsou modré

Vždy mě to trhalo na kusy
Myšlenky mě svazovaly,
a bezmocnou ze mě dělaly
Mé srdce garrotou pomalu mučené

Chci toho ještě hodně říct,
dokud mé rty zatím nejsou modré

V labyrintu mé vlastní mysli ztracená,
marně hledám z nejtemnějších koutů cestu ven,
třeba je to celé jen pouhý sen
Šepot temné podzemní kobky mne stále pronásleduje
Kobky, která je nyní mým jediným společníkem

Ještě alspon jednou si přeji spatřit úsvit,
obdivovat zářivé majáky oslnivě ozařující
nepoznané oceány nad mou hlavou
Dokud mé rty zatím nejsou modré

Rozžhavené želízka, jež taví mé srdce
Křičím už nikdy více mučení bez kata,
ničí mne jsem beznadějně ztracena,
hledám cestu ven i oni hledají,
avšak nenacházejí
Snad ji naleznu dokud mé nezmodrají

Hledám, avšak nenacházím,
snažím se pochopit avšak nechápu
Zoufale jsem před světem utíkala,
ale před sama sebou jsem únik nenalezla

Tisíce fantastických světů jsem vytvořila,
ale na pochopení tohoto mi fantazie nezbyla
Stavím svou první a zároven poslední lod
Vzhůru ke svým majákům odplouvám,
k tajemným oceánům jenž nepláčou
Tyto oceány ovšem zdobí ledové království
a mé rty konečně modrají