snad jednou..

Chtěla bych psát barevně
přicházet k Vám
v dobré náladě
Černobílých veršů
bylo dosti
smutku,
tíhy i bolesti

Uvítala bych Vás raději
v ráji lásce
a dala novou naději..
Možná brzdí
mé sny uvnitř kulka
rána která zbyla
a srdce bije jenom půlka

Hůl nad sebou
špatně se láme,
nejtěžší bývá
odpustit sobě samé
Malé hříchy,
pozlátko
a trochu pýchy,
lži a zrada
tohle vážně
nemám ráda

Zametám já v sobě všechnu špínu
už roky
tvrdě platím
za svou vinu
Snad jednou to dokážu
z krásných barviček
natrhat Vám kytici
z mých šťastných básniček..