Završení

Pod křídly noční oblohy,
postávám s údivem pozorujíc jasné tváře,

co pohledem bodají zármutek jiných,
krásný to pocit je vidět světlo na stěnách stinných,

žasnout nad osudy jiných,
aniž by převládal smutek,

snad poslední věcí za života byl dobrý skutek,
co pohladil by duši,

aniž by věděl, že srdce už nebuší,
hold asi to člověk vytuší.