Setkání...

Setkal jsem se….
s Dámou zahalenou,však v okamžiku jak květ v rozpuku odhalenou...
s Dámou vzornou,však v okamžiku s blesky v očích vzdornou…
s Dámou nemluvnou,však v okamžiku na jazyku vichřící hašteřící…
většině lidí připadá divoká,hysterická..
většině připadá to tajemné zjevení šokující…
však Ona je většinou klidná,mysterická...
však já tu Dámu zbožňuji,jsem touhou po Ní nedočkavý...k nebi vzhlížející…
jen uslyším vzdálené dunění stáda splašených koní,
ucítím jak se vzpěněné vlny emocí uvnitř honí...
jen uvidím rozčísnout bleskovým hřebenem temnou hustou kštici…
pichlavě uvnitř zabolí a vášně vzplanou….
proudový impuls zasáhne cíl,štěstím že Ji zas vidím,po tvářích slzy kanou….
ve smyslném obětí s tou záhadnou Ženou,
mě strasti tohoto Světa nikdy nedoženou…
Napětí atmosféry vytváří tlakem slasti v srdci trhliny…
když pošeptá mi:,, Drahý,ty jsi můj Milý jediný…..víš,,….
Ó Dámo něžná,
jak je mi krásně,když duši mou žhavou,rozpraskanou vodou konejšíš….
a najednou v okamžiku?
Matka zamračená máchne bičem a Ty mi zmizíš…
Já stojím němý,promočený vůní Tvého těla,
zaskočený…
však nevzdám se,
počkám si…
snad zase někdy se objevíš…
dotkneš se čelem mého čela….
možná mi povíš,
proč si zas chvíli pobýt ve mně chtěla…