Dračí noc

Dívka, která krásně spala,
znenadání náhle vstala,
začala pochodovat na místě,
proč-to nevěděla jistě.

Děsivé ji probudily zvuky,
zvenčí ozývají se neznámé hluky,
v očích jejích objevily se slzy,
začne asi plakat a už brzy.

Zvědavě vykoukne z okna,
na rameno spadne dlouhá lokna,
hodiny na stěně odbíjí půlnoc,
a pohled z okna vyleká ji moc.

Obloha se na ni mračí,
připomíná zápasy dračí,
k tomu hrozivá hudba hraje,
vše jako jarní sníh taje.

Krásy přírody náhle zaniknou,
pouze obloha s hudbou vyniknou,
kde je to, co tu bylo dříve?
zmizelo, jakoby ani neexistovalo.

V očích objevily se slzičky,
dívka zvedne malé ručičky,
je statečná plakat nebude,
raději to v sobě držet bude.

Několik minut kouká z okna,
na rameno spadne další lokna,
obloha se mračit nepřestává,
dívka se strachem na místě zůstává.

Odvaha vystrašené dívce chybí,
sama to na sobě jasně a zřetelně vidí,
přece jenom rozhodla se zbavit strachu,
tak jako my prachovkou prachu.

Ušla pár kroků, poté do pokoje vkročila,
na postel svou měkkou skočila,
hodina přes sebe žlutou peřinu,
a usnula únavou za vteřinu.

Probudila se s úsměvem na tváři,
když viděla jak venku vše září,
slunce svítí a krásně hřeje,
a ona po noci dračí se opět směje.