ZÍTRA!

Hledání podob
Když ruku noříš v čirý řeky proud
a chladivé laskání vln
tebou proniká
až ke kořenům . . .

Zázračné nepopsatelno Ženy
pronikáš jako Roentgenovy paprsky
a stejně nic nevidíš
Jí samotnou oslepen
navíjíš klubko času
na zlatavý prsten
Tak drobný je
že než ovineš obraz svého srdce
abys utlumil jeho štkavý sten
zmizíš sám a s Tebou i Tvůj svět . . .

Vracíš se
Hledání podob tvarů Tvého bytí
nekonečná pouť vlastním vesmírem
Jako bys spal
ve vlastní soše
kamennou košilí zahalen
Nehybný . . .
Mlčenlivý . . .

Pod tumbou
smotek papíru
se vzkazem:
- ZÍTRA ! -
(možná)

Vidíš
Tak minul jsi svůj cíl
odhodíš luk a zlomíš šíp
Co z toho všeho?

- Ale s Tebou mi opravdu dobře bylo! -
. . . vydechneš naposled . . .