Básně

Atentát na básně
Střepy,střepy,střípky,
holubice třepotají křídly.

Dóza,dóza,dózička,
umanutá vzpomínka.

Obraz,obraz,obrázek,
rázovitá figurka.

Zvak,obyčej,rituál,
lito,lito nesu,
až se celá třesu.

Levá ruka:
Hoří.Hoří
a pět statečných vyrazí mně na pomoc.
Po krku mi jde svéhlavá přítomnost.

Pravá ruka:
Světské starosti,
marné radosti.

Větře,větře,větříčku,
bratříčku milý,
pofoukej mi bolístku.
Kytička protěží ve džbánku uvadla.

Málokdy málokoho spatřím
a pár slůvek s ním prohodím.

Bystřino tekoucí v zelených lukách,
blatouchu žlutý,
sasanko bílá,
zoufalství si na mne upletlo
z vrbového proutí karabáč.

Koně se ženou tryskem údolím,
pradlena na potoce máchá prádlo
a holubi,proletivše zdáli,
zvěstují čerstvé zprávy.

Křížem krážem svět ve snách prochodím,
bez zábran s lidmi promluvím,
ale tobě bez obalu řeknu:
Dále!Od básní dále!
Prázdnými lichotkami popletls jim hlavu
a ony mále uvěřily,
že je miluješ!

Zapomenutí je má vendeta.
Tvrdé souhlásky rozsudek vykonají
a samohlásky ve sboru zazpívají:

,,Finito."

Sklátila mě do peřin tvůrčí epidemie!
Nohy skrčené,
záda o zeď opřená,
čaj s mlékem,
propiska a papír.

Můzo,přej jí trošku toho štěstí!
Vždyť ona toho tolik nepotřebuje:
Střechu nad hlavou,
klid,porozumění
a věrné čtenáře.

Pak s ní na křídlech fantazie
proletíš za jeden den Vesmír křížem krážem,
aniž bys musel či chtěl opustit rodnou Zem.

Neklid v infinitivu 2002