Nesmyls

Znám modrou stonožku s bělounkou blůzkou,
s modrýma očima a vlídným pohledem,
znám modrou lípu s korunou úzkou,
co svými kořeny prorůstá ledem.

Znám slzy andělů a kůži žáby,
i hejno špendlíků, plujíce na vlnách,
znám město z betonu, v němž rudé krávy,
houpají lásku ukrytou v princeznách.

Znám černé uhlí, smutnější z bratrů,
stín v plášti ze smrti a zimu s vločkami,
znám zobák vrány, křičíce v Prátru,
i smutné lízátko snědeno kočkami.

Znám bílý sníh s kožichem veverky,
i světlo hvězdy v království půlnoci,
znám ranní svítání na bílé úterky,
i slavnou kometu, vězněnou vánoci.

Znám rudá srdce úžasných draků,
která jak hodiny navěky tepou,
znám slečnu lásku v nachovém fraku,
i mladé paprsky když na Zem klepou.

Znám kůru citrónu a peří kanárka,
i květy slunečnic, točíc se za sluncem,
znám barvu slunce, když v létě huláká,
znám vejce žáby, dřív, než je pulcem.