na pařezu...

Sedím si na pařezu…
vedle odložil jsem břímě,
co životem si sebou nesu….
Do bezedného prázdna koukám
neznámou písničku z rádia
si bůhví proč broukám….
jak se tak poddávám té podmanivé chvíli..
nevědomky jsem se škrábl o kůru přes žíly….
Nepřítomně se dívám…
rýha se zaplňuje červení v řezu…
prostě si tvoří svojí cestu…
i kdybych chtěl,
tak ji nepřevezu….
Jaká to analogie či moje oblíbená - paralela…
nápadná podobnost s tím,
co si má duše ve mně zase zamane…
co by chtěla….
Stejně touhu uskuteční
aniž rozumu se zeptá….
Rozum se sice brání…
Mysli!...velí...
Pravdou je ovšem,
že bez impulzů,emocí,snění
nebyli bychom celí….
To překvapení!...bez zjevného úmyslu…
Ty okamžiky!...bez smyslů….
Když jsem zahalený šedí…
v nitru i kolem sebe...
A Najednou!
Vybuchne uvnitř tisíc sluncí
a v žilách proudí nebe….
Jsem zase zamilovaný…
a vlastně ani nevím proč a do koho…
Možná do holky zrzavý...
Možná do louky zelený…
Možná do kytky voňavý…
Možná se to zdá šílený…
Mě je to ale šumafuk…
Jsem prostě zamilovanej kluk…

Říká se,
že Čas zastavit se nedá…
že každý v životě lásku hledá…
Co takhle chvíli nehledat?
Na chvíli se posadit….
Překvapení!
Nechat se láskou pohladit…
Šťastný...
Sedím na pařezu…
hledím do prázdna…
a je mi skvěle…
i když mě nejspíš máte za blázna….