Západy slunce z třetího světa

Slunce se propadalo jak dva světy
pod Sfingou Dva rozkrojený
světy deklasované
poezie

..

Tvoje rty Vášeň v rozparku
u sukně Evropy
zvané jakjinak

Bourbon

..
Zpět k tý sfinze Rozjeté tramvaji
pískového monostesku
v kolejích Tvé ještě milováním
mokré páteři
v tom horkém údolí světlic
Skoro by se zdálo že ta kaluž
pod Karlínem je velké zrcadlo
a já se snažím slíbat každou
slzu z Tvého něžného žlábku
zad
abych se tam neviděla
jak mám ve skutečnosti
zkurvenou morálku
a tu dřinu jakou
se těžko dá smazat
blbá pověst
rozmarné
slečny

..

neptej se Kolik mi je
ale kolik mi
ještě

zbývá

..

minut

abych

Ti

zmizela

z

očí

..

a kolik vlastně Tobě
Na utření výčitek
a špíny
do zpocených
dlaní

..

čtyři-pět Nevím
a budeš na to
sám
odepřenej
s penězi
který
nikdo
nebude

chtít

..

sám v prokletí
života

..

sám v živé vodě
jak sahelový
štít