letní limonády

pokaždé ,když tě uviděl ,musel si nahmatat tep na zápěstí
nesměl se vzrušovat, bylas tak krásná a on tak slabý
nemohl tě vdechovat plnými doušky, nesměl
zkoušel si tě schovat za šero přivřených víček, aby zeslabil ten prudký příval bolesti
jedna dva tří čtyři
takhle by jistojistě umřel
usnul
jako každou noc, nikdy mu to netrvalo dlouho
"slyšíš?, to jsem já..probuď se"
otevřel oči byla tam, v řepkovém poli byla ona, otvírala ústa
vylétaly z nich motýli
všebarevní
obloha byla modrý ubrus politý červeným vínem
který se marně snažil někdo vyčistit
rozeběhl se
chodidly se dotýkal žlutých květů

pokaždé když tě uviděl předstíral nezájem
měl malý útulek pro nemocné ježky
zachraňoval je před jejich osudem bezcenných rohožek
na dálnicích
jeho matka žila v podkroví, pokaždé když přinesl nového bodláka ,jak jim říkala, uvařila čaj a zachraptěla "jsi dobrý člověk" nalila sotva na dno hrnku
a dokončila větu "ale blbej"
pokaždé, když ji uviděl předstíral nezájem
v malém krámku kde voněly domácí rohlíky
nikdy nenechal víc než jeden úsměv
ten druhý mu zítra sebere matčin dovětek

pokaždé když tě uviděl představil si tě nahou
v dětství ho děti ze sousedství přivazazovali k uschlé lípě
stahovali mu kolem krku od hlíny umazanou béžovou podprsenku
voněla po krému, toho v modré kulaté krabičce
zavíral oči a myslel na dědův doutník, vždycky v něm vyvolával pocit smutku
ještě jednou vdechl tu zvláštní vůni a lesem se rozlehl smích , připadal si hloupě a trapně
zůstal sám, vysoko nad ním zahoukal sýček
vyprostil se se zajetí a vydal se na cestu domů
v ruce vytahanou podprsenku a v hlavě jen jí
dospěl, ale pokaždé když tě uviděl, mělas tu béžově krémovou kombinaci
věděl, že dnes to dokáže

pokaždé když tě uviděl, nedokázal si vzpomenout na poslední verš jeho nejmilejší básně
"Our truest life is when we are in dreams awake."