Píseň umírajícího
Píseň umírajícího
Anotace: Každý jednou dopluje až někam .... kam vlastně? a vzpomene si vůbec někdo na to, že tu byl?
stále jen noc, už nikdy svítání.
Zkalené oči a v dálce tichý pláč,
tvůj rytíř se loučí - neděkuj,
není zač.
Za naši lásku já šel se bít,
teď budu v chladné zemi tlít.
Má krásko se šedivými víčky
budeš mi na hrobě zapalovat
svíčky?
Komentáře (6)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Čertíčkovi:
Omlouvám se!
Ještě stále podléhám až příliš momentálním pocitům a pak i v komentech dělám chyby,/občas i hrubé!/ a třeba tady se mi spojila dvě slova...Co ale s tím? Když už si člověk namlouvá, že je tvrdý jak žulová skála a odolný vůči všem projevům slabosti, tak si pak něco přečte a ta tam je na odiv stavěná moje tvář kamenná...;o(((
21.04.2009 11:37:00 | Kozoroh 1
I kdyby nebylo, musíš do posledního dechu věřit, že by mohlo být, Jitunko! Jinak i ta Tvoje báseň tady v komentu je nádherná! Já jsem teď s tvorbou trochu na štíru, jen občas spáchám nějaký ten komentářík...A ve vzkazech různým milým tvorečkůmse snažím vštípit jim optimistickou naději, ač sám se topívám v tom nejtemnějším bahně pochyb a nevíry v lepší zítřek...;o)
SOS volám k robotům,
ač nevím proč to dělám,
já vale dal jsem krásným snům,
a závidím med včelám!
A něžná křídla motýlům,
skřivánku jeho hlas,
nitro mé je teď smutný dům
a rychle plyne čas...
Topím se v moři poznání,
že vše je jiné arci,
jen duše ještě vskrytu sní,
jak činívají starci,
jimž život tiše uplynul
a čelí teď poznání,
že součtem je jen řada nul,
a hrana již vyzvání..
04.10.2008 17:27:00 | Kozoroh 1
Rytíř, jenž v poli zmírá
se samotou se zasnoubil,
ruka její mu srdce svírá
a on v očích slz se utopil.
O trn růže, kterou daroval,
roztrhl své sítě vzpomínek
a bolest z lásky prožité,
ho teď tíží jako kamínek.
Miloval a také zrazen byl,
své sny pomalu pohřbívá,
"Slyšíš, jak křičí?"
... a nikdo se nedívá ...
Pochopil!
Díky Mirku, za krásný ač smutný komentář, ani moje reakce není nijak veselá, ale vždycky bude líp. :o)
Roboti říkají LON: Možná, že je to - Láska osudu nadějí.
26.06.2008 20:02:00 | čertíček24
Tak se mi to nějak spojilo jako próza, ale jistě ty veršíky rozpoznáš! Ty verše jsou krásné i když z nich na mne padá smutek...;o)
Jsem trocu melancolický, když vidím datum, kdys to předhodila lvům. Mamka by měla ten den narozeniny...;o(
17.06.2008 16:09:00 | Kozoroh 1
Rytíř, co za čest šel se bít,za Lásku v boji pad',života marného již syt,těla se zmocnil chlad...Prach jsem a v prach se obrátím,
mne skryje černá zem,
víc se Ti, Lásko, nevrátím,
již pouhý duch jsem jen!
12.06.2008 15:30:00 | Kozoroh 1