Na ostří nože

Padám smutkem zešedlá,
vzhlížím k tobě, jsi tak vznešená! ( ironicky)
Dovolila jsem si být stejně krutá jako tvoje pýcha.
Jsi pro mě vzorem mrtvého přátelství,
které se znova nerozdmýchá. (pragmaticky)
Můj jed byl reakcí na tvoje uštknutí.
Ničím ideály o nás bez jediného mrknutí.
Nebude na mě syčet holka s neznámou diagnózou svojí hlavy.
Občas mi přijdeš jak zákazník na cestě do Jihlavy.
Chvíli mě pusinkuješ na tvář – Óóó, jaké jsme kamarádky!
A pak zapomeneš na vše vlivem jedné hádky.
Mimochodem, stalo se tak díky tvé veledůležitosti tvou vinou.
A já už nedovedla dusit to bezpráví a zvolila jsem taktiku přímou.
Ano, zařvala jsem na tebe jak podrážděný lev,
ale z tvého vulgarismu vůči mě, hodně tekla krev.
Přátelství nemůže nikdy vzniknout na pracovní bárce,
protože vždycky lidi proti sobě budou stát jak vojáci ve válce.