Vykopaná válečná sekera

Brečet nad rozlitým mlékem je jako litovat hádky,
o které si předem věděla, že přijde.
Bylo jen otázkou času,
kdy pojistky vyhodí zkrat
a přátelství změní se ve válkou rozbitý vrak.
A to vše jen proto, že pravda je vždy dvojí.
Zranit a pak vykopat válečnou sekeru
vždy bolí.
A o to víc, když pracovní kolegyni bereš jako kámošku.
Jenže třecí plocha je tak malá,
že než se naděješ, padneš na držku.
Ticho je zpestřováno schválnostmi.
Marná je omluva, pozdní jsou lítosti.
Stejně jako slzy v tom rozlitém mléce.
TAK UŽ SE NEZLOB PŘECE!