Opilá básnička

Na východě rýsuje se nový den.
Paprsek ke mně letí.
O víčko zlehýnka cinkl jen
a je z něj jenom smetí….

Vánek sibiřský tělem třese,
kdo nepije, toho odnese.
A kdo pije, toho k zemi skolí,
opilého však nic nebolí.

…
S tupým pohledem, opilou chůzí,
půlnoci úderem jej políbí múzy.
Pak bude básně psát, tajemné, bez smyslu,
snaží se nelítat nad stromy bez listů.
Básničky děj je zasazen v nicotu,
čekajíc nevesele na krutou prázdnotu.
Tóny ticha buší ti lví silou do uší,
písničkou opilou bodají tě do duší.
…

V trávě zelené leží tu cosi,
na botách pracovních třpytí se kapky rosy.
nářadí válí se všude tu po zemi,
nářadí básníka, jež spí tu teď zmožený.