Rytmus noci II.

Sedím jak buddha
řasa mi z oka
vypadla,
bloumám u okna
a tiše
náhodně
se snažím
pohledy skákat po střechách,
kam až mě touhy donesou,
občas musím dávat pozor
na zaprášené tašky,
ztemnělá místa,kde není vidět
půda pod nohama,
na prohnilá prkna
s rezatými hřebíky,
chvílemi sklouznu
očima k okapům - nevím,neznám

Asi jsem se inspiroval kocoury,
jako Poe,
akorát ten je zazdíval,
rychle skáču přes všechny překážky,
paprsky z nočních oken mě dráždí - kdy,kde,
lenosti mám v sobě jak olova,
je v mé hlavě - tam se přelévá
od stěny ke stěně,
ničí hradby neuronů
svobodně přemýšlet

Až mi dojdou síly,
stejně slezu po okapu
a prošlapu se vodou domů

Už mi nepřipadá zvláštní,
že kocouři vyjí
smutné znělky

na špatných místech