Spontánní elegie Tvých oken

Já dnes projdu kolem Tvých oken
ani nevím,k de beru tolik odvahy
Proč jsem zase tady,
dívám se přez plot do zahrady ?
Ne já nemohu tam vkročit
Co se stane ,až se jednou potkáme
a věř, že se to jednou stane
spousta věcí a možná nic...
Toulám se půlnočním tunelem
s kroky nejistými nejsitým rájem
Ta cesta stále delší je
pravdu má ten, kdo ušije
šaty z javorových nití
Teplo i zima je Ti
v hlubinách mezi topoly
Kroky se sunou, srdce nebolí
POtkat či nepotkat
duši jako kat
Proč tady vlastně sedím
chci Tě vidět či nevidět ?
pOzdravit nebo se zastydět ?
Je to už tak dávno
černobílé ráno
ted vrátka otevená a v duši pohroma
Kdo stál v té tmě
kdo snad viděl mne ?
Ne raději ne
anobo ano ?
mOžná by bylo ticho
či starý známý smích
v dřevěných tramvajích
jež nechávám si ujet
protože nechce se mi zpět
proč nechce se mi zpět ?
a toužím jen před Tvými okny sedět,
i když už možná nepotkám Tě
Ne přímo před nimi
na to já nemám
Možná už nejsi tu
a i z mých citů
zbylo jen prázdné torzo
kampak odplulo včerejší kouzlo
však nadále zůstanu Tvým andělem
a Tvé kroky posvětím ochranou.