Ona

ráno zas z okna ven koukám
provazy deště táhnou mě ven
vstříc slunci a suchým loukám
prožít si znovu svůj dětský sen

přichází po louce - bosá
možná i nahá, co já vím
chodidla obalí jen ranní rosa
tělo snad zahalí z ohniště dým

ráno zas koukám ven - prší
ten déšť je jak hudba z nebe
rádio potichu humorem srší
má hlava je plná jen tebe

tvé tělo v mlžném oparu
jež ke mě kráčí tak směle
sny zdají se mi po staru
a mé tělo ve tvém těle

ze dvou se jeden může stát
stačí někdy tak málo
stačí ti říci: "mám tě rád"
škoda, že se jen zdálo!