Životacval

Sedím pevně jako skála,
když kůň pode mnou lehce cválá,
cítím v těle každý krok,
to zažívat chci.. rok co rok.

Když život plyne polehoučku,
OU.. když bolí už nás každý krok,
koníci jsou jako spása,
to k cíli je pak jenom skok.

Já cítím že se konec blíží,
však smrti stále unikám,
můj osud na mne z výšky shlíží,
neschovám se... to vím sám.

Snad sejdeme se, můj oři statný,
v světě jemuž vstříc se dám,
snad nebude můj svět matný,
a já se s tebou neshledám.

Už necítím teď ničeho,
všechna bolest ta tam je,
však koně v srdci zůstanou mi ,
tam kde pole rostou v květ.....

Již nebudeme dále spolu,
já musím tě teď opustit,
snad budeš se tu míti dobře,
...dokážeš mi odpustit?