O řeči těla...

Tak na tom asi něco bude...
když se stydím
mám tváře rudé...
když jsem smutný.. pláču...
když jsem veselý... tak skáču..
když jsem v rozpacích
drbu se na hlavě…
někdy vše postavím ,,na hlavu,,…
někdy si ze všeho ,,dělám hlavu,,…
někdy jdu ,,hlavou proti zdi,,...
někdy se vrhám do neznáma ,,po hlavě,,...
když jsem unavený
je mi to vidět na očích
když mám radost
v prvním okamžiku projeví se smích...
v údivu mi poklesne čelist
když rozzlobím se
lítají blesky
jen s někým zamíst…
když jsem zamračený
vrásky naskočí
když něco omráčí mne
panenky protočím...
v nemoci změním barvu
na vápennou stěnu,
když rozčílím se,
mám u pusy pěnu...
když mě někde píchne
nasadím bolestívou grimasu
když polaskat chci
ponořím ruku do vlasů…
brnknout o špičku nosu
zaskřípat zuby vzteky
jako když smrt si brousí kosu...
uhladit knír
jak jemný kavalír...
promnout si ušní lalůček
mlsně zahledět se na bůček...
někdy se koukám jako
když mi uletěly včely…
starosti vláčím jako vůl na zádech...
s námahou nebo s rozkoší
zrychluje se dech...
někdy jsem rozpálený do běla
někdy dostávám šoky do těla…
je toho věru hodně
co může spolehlivě
obrátit naruby mě…
co bylo uvnitř skryto?
je najednou všude kolem...vně...
možná si myslím,že do mě nikdo nevidí...
možná,že stačí se jen lépe podívat…
a potom?
tváří v tvář
mou duši každý uvidí…