Oprátka

Kolem mého krčku utahuje se oprátka,
která pomalu, ale jistě zavírá vrátka
k mému životu.

Lano kolem krku se utahuje,
naděje na přežití se oddaluje
daleko do hrobu.

Do krku se oprátka zarývá,
čekám, kdy mi smrtka zazpívá
tu písničku moji.

Stačí ztratit pevnou půdu pod nohami
a půjdu do pekel za rohatými zrůdami,
budeme hned svoji.

Já však křičím stop, dusím se,
jsem celá nervózní, potím se.
Vždyť já chci žít,
budu se za to bít.

Chci být volná jako pták,
svobodně se zase smát.
Prosím!