velice mě to dojalo..vzpomněla jsem si na svou babičku..mě, ale nechtěli tam pouštět za ní...takže to bylo pro mě neuvěřitelně bolestivé s ní nebýt..:( Spoustu věcí si člověk uvědomí až když je pozdě..v životě jsou věci, které už nejdou vrátit...proto jsem štastná, že máme všichni přátele, kteří jsou opravdoví andělé...
17.10.2008 15:44:00 | Agniezka
Mě se to s tou holubicí stalo také, ne u rodičů, ale šlo o tchána. Nastolí zvláštní smířlivou atmosféru, když nás něco velmi, velmi bolí.
03.07.2008 13:31:00 | Marfuša
plačme když blízký odchází a smějme se zároveň že jsme mohli život s ním prožívat
03.07.2008 11:06:00 | vodnař
Bez veršů dnes vyšlo slunce
i měsíce je bez nich svit
bez veršů vztahuje ruce
dítě, když si žádá pít
Bez veršů se duše vrací
někam do neznámých bran
jen tělo bílé na matraci
osud když je dokonán
***
Jiří s.
17.06.2008 16:46:00 | j.c.
tohle me strasne dojalo...az mi z toho zvlhly oci, mas to stesti, ze si byla s nim, ja sem u sve maminky v jejich poslednich chvilich byt nemohla, tedy spis mohla a nebyla a dodneska si to vycitam a nikdy neprestanu...
15.06.2008 19:29:00 | saddova
Odchod tatínka bolí.Ale ať je ti útěchou,že jsi mu tu krásnou větu mohla říci.Jistě odcházel spokojený.
10.06.2008 21:42:00 | s.e.n