ad čistoty duše/Mallarmu, příteli

Ve verších sešli jsme se co ve snách
milenci v náruči
tvůj tok smysluplných úvah oplodňoval má slova
touhou být věrnou a plodit další jedince
- z žalu a smíchu jsou podobné tichu
Ne, ještě neopouštím Marijku Cvetajů,
a hostím ji i s Villonem, hřešit o život s nimi budu
To jenom s tebou tuto noc půjdu, a možná i příští,
- sny, co se tříští s ranním obzorem
a vánek moře, tak daleký mé touze
do oken v očích položím

Přejaří-

pomalu do snů zapadá
jak letní smutek, táhlá nálada
z něho se vynořím, omytá duše,
kterou spolu jsme tvořili imaginární interpelací
jednoho zmrtvýchvstání básníka