Pouťová růže

jednou Bylo to v létě tak kamenném
jako hrady z písku..

vypadala jsem asi jako zmrzlina
V růžovém a v šatech

Na hlavě klobouček a za uchem
takovýto paraplíčko co se dává
do poháru..

kolikrát se člověk ocitne na pouti

života

.
.
.

obézní kačer se pyšně vzdouvá Za jeden
žeton vidíš všechno s nadhledem
a pak to skončí
po deseti minutách...

.
.
.

Kolikrát už jsem chtěla Mít jeden takovej
přiblblej žeton
a dívat se na ty pokrytce, hajzly a kurvy
z patřičný vejšky a smát se malichernejm problémům
do xichtu z takovýho kačera
aspoň na deset minut...

smát se z jiný perspektivy

........

místo toho jsem seděla na patníku
v těch šatech a s tím kloboukem
v ruce držela kofolu
a seděla v hloučku lidí se kterýma
jsem si vlastně nikdy neměla co říct
a naoko se smála jejich vtipům

.......

i tenkrát jsem myslela STRAŠNĚ MOC
jenom na Tebe