6°VZ - Epilog - Zmatená mysl

Na zemi ulice sedí pomatené děvče a pláče,
Kolem ní lhostejně prochází chlapec a zvesela skáče.
Nevšímá si jí, hanba a ostuda ho drží na uzdě,
Od zachraňování naších milovaných však není pozdě.
Každý z nás se snaží pochopit ten zmatek hluboko uvnitř
Zmocňující se strachů užírajících naši duši zvnitř.

Je dokonalostí pravidelný přechod nálad pln chválou?
I po válce si jen myslí, že je neustále pod palbou.
Vryli mu lži do hlavy, tak se nechal slepě zlákat slávou.
Do deníku vylila roztrhanou na kousky duši svou.
Pocit obklíčení zdmi, to jediné ho provází zlou tmou.
Každý den se probudí a ptá se - je ona tou či onou?

Jen milost v naších srdcích a naděje v naších tvářích může
Se postavit nemocím duše, dostat se do jejich kůže.
Pro ty choré je lehké si splést všední den s chaotickým snem.
Jaká je hranice mezi šílenstvím a zdravým rozumem?
Odpověď je neznámá a nemáš ji za nejdražší cetku.
Hledám ji ve zmatené mysli - Šest stupňů vnitřního zmatku…