AS

Rozohním srdce své i tvé
as v křišťálovou taveninu

nabitou žárem
nezčetných střípků
rozbitých zrcadel života
slinutých v jednolitou kašovinu
prohřátou cituplnou oddaností lásky
odpočívající
v žárovišti lóže
manželských radovánek
vstříknutých do hlubin citů
rozkošnických jinotajů mého jsoucna.

Budu tě chránit před okolním vánkem
v bouři vraždícího niterného chladu
ať nepopraská citlivá vazba molekul
vlitá v útroby souznění našich duší
pracně vyhřátého šamotu cihliček mé
stavby pospolitého života dvou bytí.

Až budeš stará
a já živ
as vyfouknu duši
do píšťal
vytvořím z masy
předobraz krásy
na stůl života
dětem ho dám.

Ta chvíle příjde, až bude čas
někdy i pece sklářské uhasnou
trvá to léta
a potom
dlouho než vychladnou.