Slova už nejsou
Slova už nejsou
řádky se rozběhly,
a každý verš, co za něco stál,
na světě už dávno není.
A mému srdci cosi chybí.
Chybí mi řádky beze smyslů,
chybí mi sáčky od nesmyslů,
chybí mi všechno, co jsem ztratila,
chybí mi vše, za co jsem platila.
Ptáky na obloze vystřídala letadla.
Bílá prý je nebarva,
život si s námi zahrává.
Přitahuje nás zákon gravitace.
A mně chybí tráva na chodníku,
kapky deště v cizí dlani,
mně chybí to, co jsme pro vlastní pýchu,
zničili s láskou, bez váhání.
A láhev z plastu neobjímá.
Zůstal jsi sám. Co ti zbývá?
Život zmizel kdesi mezi umělými vlákny.
Litovat teď, to už je pozdě,
když nikdy dřív nebyl čas.
Doufej, že zítra vzbudíš se ze snu,
že ještě zbude čas.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
celkem hezké, ale tenhle styl moc nevyznávám...
13.08.2009 22:55:00 | Nigol
Pěkná :)
Připomněla mi jak rychle život utíká před očima a že by se měl člověk občas i zastavit...
15.07.2008 09:42:00 | Verenae
Krásná, meditativní. Každý se občas cítí tak trochu ztracený ve světě...
16.06.2008 20:34:00 | teranosaur
me tam take hodne chybi, neshledala jsem na tom nic okazaleho, mozna se malinko lisi myslenka od tech co jsou zde caste,ale tot vse.
16.06.2008 20:07:00 | saddova
Mně tam nic nechybí (ani místy). Udělala jsi mi přes obrazovku a klávesnici z plastu normálně nefalšovanou přírodní husí kůži! Díky, za schopnost předat emoce... trošku smutná, mírně patetická, ale opravdová!
11.06.2008 15:23:00 | Hannazka
místy mi tam trošinku cosi chybí, ale jako celek a myšlenka je to velice dobré...
10.06.2008 22:26:00 | Verena