Dávný měsíčku...

Už zase píšu jako o život
je spálený třísky hrot
a já toužím znova do lesů,
který nikam nevedou
jít...
zase Tě najít...
ale proč, když vím, že to nemá smysl ?
toulavý nesmysl
chytá mne do pasti
jako žlutého motýlka
bludičky a bílá světýlka
Nevím, zda jsi a kudy kráčíš
zda se směješ či mračíš
Nevím o Tobě vůbec nic
Byl jsi můj zářivý Měsíc
Již nepoutá mne k Tobě láska,
ni žádný z teplých citů
však v barvách malachytu
skrývá se mé přání
odejít za ním
Buď šťastný dávný měsíčku
ať Tvůj duch dobrem kvete
snad jednou povíš sluníčku
dobrý den, mám se hezky...