Samota před odchodem

Jsou nejhorší dny v životě,
když oněmí tvůj dům,
i kočka dírou ve plotě,
odchází k sousedům.
Je těžké hledat myšlenky,
co stávají se květy,
už nehýčkáš si pomněnky,
jen vymetáváš smetí.
Z tiché lůzy vzpomínek,
hrnou se jen zlomky,
už uhasíná plamínek,
v dálce slyšíš zvonky.
Opona se spouští,
pomalu, ale jistě.
Pomalu se hroutí,
co dřív bylo jisté.
Jen okamžik zasnění
před probuzením k ránu,
už neslyšíš to vábení,
jen tu cestu k pánu.