sir real IV. - Uprostřed běhu

Mezi ploty
jsem se probudil
vedle mě důstojník
- za chvíli poběžíš -
moc sem to nechápal
pak sem si všimnul
toho šera
spíš šedi uniforem v pozadí
asi stojim na neutrální hranici
odělenou dvěma ploty
jsou podobný jako z obrázků koncentráků
akorát tu chybí vězni - místo nich
za každým stromem
voják

- dyť je to strašně úzký -
nedá se proběhnout
zkusil sem přijít blíž
a hučení mi napovědělo
- čtyřicet tisíc voltů -
zařval bezmozek
sem uplně zpocenej a vlastně mokrej
každej styk bude pálit
jak znásilnění
a naposledy

- už běží -
ozvalo se od stromů
těsně lemoval zatáčku
ale zapomněl ji vytočit
bylo to fakt hnusný
až sem si nablil na bosý nohy
tělo měl napůl černý-bílý
blikalo
vlastně kouřilo
a došlo mi,že ho budu muset míjet
budu jeho mrtvolu muset srazit na zem
- další - se ozvalo
a dali mi do rukou kolík

je to strašně zábavná štafeta
naštěstí sem hubenej
tak bych to mohl zvládnout
výstřel znamenal start
běžel sem nejdřív opatrně
od loktů u těla sem měl na každý straně deset čísel místa
skoro sem nedejchal
jak mě polili vodou
slyšel sem to hučení
v uších
v těle
v hlavě

mladý vojáci mě pobízeli k větším rychlostem
a já jak sebevědomej blbec sem přidával plyn
na chvíli sem na všechno zapomněl
smrt
válka
a tak
byla tam jen ta droga zvuk a pocit svobody
mohl sem běžet jak dlouho sem chtěl
to mě na tom bavilo nejvíc
i ti okolo se proměnili ve vděčný fandy
horší bylo že sem měl ostrý lokty
každej mě učil používat ostrý lokty
ale tady byly uplně nahovno

zvuk byl čím dál tím silnější
mý nohy rychlejší
a zatáčku sem skoro nevnímal

pamatuju si akorát hučení jako prase
a všude po těle mě masírovaly něčí ruce
asi to byly ruce německejch kurev
z všech otvorů na hlavě mi tekla krev
jako když mě zamlada trefil míč do nosu
jako když se dřív zkoušeli potápět kolik vydrží

pak sem se definitivně probral

doufám že válka skončila

a nepodávaj další kolík