Woodstock 69

Než jsem se narodil,
ve Woodstocku mezi kytarami,
květinami šťastných dětí,
kýmsi jsem byl.

Nebyla zde zkurvená válka,
kdo chtěl, dostal dávku
blaha do žil.
Jimiho ruce lítaly po pražcích,
měděný hlas Joan Baez
překlenul ostych,
tak jsem za pódium vlez,
holku možná právě Janis Joplin,
bez okolků sbalenou
posadil na klín,
ukryl tvář pod sukni zdobenou.

V rozháraných tóninách
vlny obzor rozechvěly,
opilá tráva vyhřezla
své zpráchnivělé suché vlasy.
Pod mými zády náhle
propadnul se bílý prostor
někam do času.

Hezká blondýnka
a všichni, co tu byli,
tehdy v devětašedesátým,
ztratili mne a odešli.

Tóny beatu zaryté v hloubi chtění
prolnuly všehosvitem vzhůru
nade všechno snění,
když duši drtilo na prach zapomnění
Vysoké nebe.